Všechno kolem nás je nejisté, a to je (kromě smrti) naší jedinou jistotou. Jak unášet všudypřítomnou nejistotu? Tak, že si vytvoříme jistotu sami v sobě – pevný bod, kterým jen tak něco neotřese. Můžeme se tak opírat o naši sebejistotu.

Mít někoho, s kým máme velmi blízký vztah a s kým můžeme bezpečně sdílet cokoliv, co řešíme, to je prostě skvělé. Souhlasíš? A máš někoho takového ve svém životě? Je to kamarádka, partner nebo někdo jiný?

Žijeme ve svobodné zemi a dnes, 17. listopadu, si to připomínáme a oslavujeme. Přesto můžeme namítat, že stát nefunguje ideálně, že podmínky, které nám nastavuje, nejsou pro náš život ideální, že jsme si tu svobodu představovaly jinak...

Do jaké míry se přijímáš? Tipuju, že to nebude na 100 %. Nejdřív chci říct, že v tom nejsi žádná výjimka – tou je spíš ten, kdo se opravdu na 100 % bere takový, jaký je. A myslím tím v dospělém věku, protože s absolutním sebepřijetím jsme se narodili – jako miminka jsme na sobě nic neodmítali… Naučili jsme se...

Můžeš o sobě říct, že zvládáš svoje emoce? A co to pro tebe vlastně znamená je ZVLÁDAT? Znamená to je potlačovat? Nebo je nechat proudit? Nebo ještě něco jiného?

Zažíváš čas od času splín? Možní se občas cítíš se smutná, je ti na nic a třeba takovému svému prožívání ani moc nerozumíš. Taková nálada tě trápí a nedovedeš se z ní zatím dostat sama. Proto očekáváš pomoc od ostatních - přemýšlíš, komu napsat, kdo by tě z té nálady mohl vytáhnout… Jenže reakce blízkých ti ne vždy pomůžou, někdy...

Máš ve svém okolí někoho, kdo ti rozumí? Nebo toužíš po pochopení, které ale od tvých blízkých stále nepřichází? Potřebuješ sdílet, jenže kdykoliv se k tomu odhodláš, tak přijde jenom další bolest?

Jaký je tvůj vztah k podzimu? Máš ho ráda, nebo ho naopak nesnášíš?

Možná se ti opakovaně stává, že tě čas od času přepadne nějaký splín a nevíš si s ním rady. A tak jsi už někdy nejspíš přemýšlela nad tím, že začít chodit na terapii by mohl být dobrý nápad. Ale pak to celé krachlo na tom, že ti terapie přišla drahá. I to se stává.