Bojuješ se sebepřijetím? Zkus tohle.

Do jaké míry se přijímáš? Tipuju, že to nebude na 100 %. Nejdřív chci říct, že v tom nejsi žádná výjimka – tou je spíš ten, kdo se opravdu na 100 % bere takový, jaký je. A myslím tím v dospělém věku, protože s absolutním sebepřijetím jsme se narodili – jako miminka jsme na sobě nic neodmítali… Naučili jsme se to až časem, protože o nás pochybovali druzí – lidé, jejichž názor byl pro nás důležitý. Ale teď už jsme dospělí a nepřijde mi prospěšné se na to "vymlouvat", není nutné nechávat se tím v životě brzdit. Místo toho si můžeme říct: "Ok, takhle jsem to zažila – ale co s tím teď jako dospělá udělám?"

Máš nějaký nápad?

Tady jsou moje tipy:

1. Položím si otázku: Co konkrétně na sobě nepřijímám?

Např. se bojím kamarádce říct, že mi vadí, že opakovaně chodí na naše setkání pozdě. A tenhle můj strach se mi nelíbí – odmítám ho, příp. odmítám sebe za to, že ho mám. Předkrokem sebepřijetí je tedy sebepoznání – nejprve je potřeba si o sobě něco uvědomit a až pak s tím nějak naložit. Potíž nám způsobuje to, že informace o sobě hodnotíme, tj. dáváme jim znaménko plus nebo mínus. Vzdát se zvyku hodnotit nám ale nemusí jít snadno. Co s tím?

2. Rozhodnout se nehodnotit

Fakta prostě buď jsou, anebo nejsou. A to, že jsou, neznamená, že jsou dobrá nebo špatná. Ano, hodnotit je můžeme, ale je to pro nás prospěšné? Stejně tak, jako můžeme hodnotit, můžeme i nehodnotit. Chápu, že hodnotit je pro nás snazší, protože jsme tak zvyklí fungovat. Můžeme se ale rozhodnout přestat frčet na autopilota, a tedy chopit se kniplu a frčet podle svého nového rozhodnutí. A pokud bychom se někdy přistihli, že jsme vrátili do starých kolejí, můžeme znovu přehodit výhybku a klidně znovu a znovu opouštět to staré a rozhodovat se pro nové. Čím míň hodnotím, tím je pro mě snazší přijímat: vraťme se k příkladu s mým strachem – to, že ho mám, je fakt. Nemusím ho hodnotit. Tím snáz si dovolím ho teď mít, smím se bát.

3. Bazální přijetí

Ale co když se mi to prostě příčí něco u sebe přijmout a změnit to nedovedu? Co když je pro mě např. tento můj strach absolutně nepřijatelný? Pak mi pomáhá technika bazálního přijetí – tak jsem nazvala tuto svou otázku: MŮŽU PŘIJMOUT, ŽE JE TO PRO MĚ TEĎ NEPŘIJATELNÉ? Dovoluji si svůj strach považovat za aktuálně nepřijatelný, přijímám tu jeho nepřijatelnost. A tím se mi dost ulevuje.

Jak ti to zní?

Myslíš to se sebepřijetím už opravdu vážně a chceš směrem k němu dělat konkrétní kroky? Podívej se na moje video a zjisti, jakým dalším způsobem si můžeš dodat podporu a přijetí.

Chci umět zvládat svoje těžké chvilky bez podpory druhých lidí >>>