Tohle je jedna z mých pracoven

Jaký je tvůj vztah k podzimu? Máš ho ráda, nebo ho naopak nesnášíš?

Já jsem dřív podzim opravdu nesnášela, protože na mě padaly podzimní depky. Pravdou ale bylo, že jsem spíš nesnášela svoji samotu a podzim za to opravdu nemohl. V posledních letech je to už ale jinak. Ne že bych se už nikdy nezhoupla do nějakého propadu, ale mým základním vnitřním pocitem namísto smutku je klid. Už se dovedu rozhlížet kolem sebe a všímat si krás světa i procítit onu všude omílanou vděčnost.

Poselstvím tohoto textu ale není výzva k tomu, že máme prožívat vděčnost a vážit si toho, co kolem sebe máme. Někdy je naše frustrace z každodenního života tak veliká, že prostě nemáme kapacitu tyhle věci vidět, natož ocenit. Protože nás trápí něco uvnitř nás, co nás plně zaměstnává, co mnohdy sami nevíme, jak překonat… Tak se prostě nepotěšíme z pestrobarevného podzimu, ani ze zurčícího potůčku nebo ze zpěvu ptáků, protože to pro nás teď prostě není důležité. I kdyby se nás na všechny tyhle krásy někdo snažil upozornit, nepomůže to, protože je teď pro nás důležitější náš vnitřní svět a třeba i náš vnitřní boj o přežití. Což je často naprosto nemožné lidem v našem okolí popsat, aby ten náš bolavej svět uviděli našima očima…

Proto naštěstí existují terapeuti, kteří jsou ochotni vynaložit maximální možné úsilí, aby se spolu s námi ponořili do toho našeho vnitřního světa a aby se ho v nejvyšší možné míře pokusili vidět tak, jak ho vidíme my. A to může být skutečně léčivé, když nám terapeut nabídne bezpečný vztah, který v běžném světě není běžný.

Jestli na tebe padá podzimní depka a hledáš cestu k tomu, jak se dostat do pohody – pojď ke mně do terapie. Mám pár volných termínů i pro terapii ve Stromovce. Nyní s možností příspěvku od vybraných pojišťoven.

Chci udělat pápá podzimní depce >>>

Spíš než terapie tě láká svépomoc? Pak by ti mohlo pomoct moje krátké bezplatné video se 6 kroky, jak se stát sama sobě terapeutkou.

A takhle teď vypadá moje stromovková pracovna: