Matouš: Já bych se chtěl na začátek zeptat. Většinu z nás trápí různé střídání nálad. Někdy jsme smutní, ať už bez příčiny, nebo kvůli něčemu konkrétnímu, jindy zase veselí. Máme se pokoušet vstoupit do nějaký šablony? Řídit se v tomto nějakými pravidly?
Martina: Určitě ne. Můžeme prožívat cokoliv, co zrovna cítíme, to je naprosto v pořádku cítit emoce. Jediný omezení je v tom, jak se chováme navenek. Protože tam určitě nějaká pravidla jsou a ta hranice je tam, že nesmíme nikomu ublížit, ani sobě, nebo neměli bychom nikomu ublížit, ani sobě, nebo něco zničit.
Někdy nám ale může být trapně, když se třeba rozbrečíme před celou třídou, nebo se začneme smát na celé kolo ve vážné situaci. Máš pro nás nějaké tipy, jak takové emoce zvládat?
Já si myslím, že pokud nás něco rozesmutní nebo je nám něčeho líto, takže je naprosto pořádku se rozplakat. Pláč je uvolňující a sám o sobě uklidňuje. Pokud to někomu přijde trapné, tak to už je potom jeho věc.
Co mám dělat, když někoho prostě chci někoho praštit nebo křičet, nadávat?
Někoho praštit určitě není dobrý a žádoucí. Nejlepší je, takovým doporučením je, zkusit si uvědomit, co v tu chvíli cítím a tu svoji emoci pojmenovat. Říct: "Teď jsem naštvanej." Je to vlastně informace pro toho druhýho, že: Pozor, tady mám nějakou svoji hranici. Pokud prostě na to ten druhej nereaguje, tak to klidně můžu zopakovat. A když přesto nepřichází žádný reakce, on v tom pokračuje, v nějakém útoku, tak prostě odejít. To není vůbec žádná zbabělost, ale prostě odvaha bejt sám sebou.
I když teda budeme respektovat, že každý se řídí podle svých pocitů a citů, tak kolikrát mě třeba zamrzí, že kamarád se naštve, nemluví se mnou a je celou dobu takový ponurý, můžu mu nějak pomoct?
Můžu se ho zeptat, jestli něco nepotřebuje. Někdy je samozřejmě pro děti těžký říct, co potřebujou, tak jim můžeme dávat nějaké možnosti: Chceš být sám nebo se mnou? Chceš o tom mluvit nebo ne? Chceš obejmout nebo nechceš? Když nic nepotřebuje tak... Je pro nás důležitý, abychom si to nebrali osobně. Dávat si za to vinu, že on se cítí nějak smutně, to určitě pro nás není nejlepší. Případně se i můžeme obrátit na nějakého dospěláka, kterýmu důvěřujeme. Sdílet s ním jednak ty naše obavy o toho kamaráda a hledat společně třeba nějaký řešení.
Když jsi mluvila o těch dospělých, tak s těmi určitě může být taky nějaká potíž, protože kolikrát nás okřikují ať nebrečíme, ať nejsme smutný, tak jak jim to vysvětlit?
Určitě to není jednoduchý to vysvětlit, protože sami dospěláci někdy svým emocím nerozumí a myslí si, že je dobrý je neprojevovat a že je naopak dobrý je potlačovat. Mě v tomhle napadá, podívat se společně s dospělákama na film "V hlavě", to je animovaný film o tom, že i ty nepříjemné emoce do našeho života patří a je důležitý jim dát prostor.
Podívejte se spolu na animovaný film o emocích "V hlavě", doporučuje Martina Maierová.
A můžeme se třeba na nějaké takové emoce připravit? Dělat něco pro to, abychom ty emoce lépe vládali?
Určitě. Je totiž prokázáno, že když se věnujeme dlouhodobě a pravidelně nějakému sportu, zvyšujeme si svoji fyzickou zdatnost, tak že jsme potom víc schopni zvládat jakoukoliv zátěž, tím pádem můžeme být odolnější vůči stresu.
Takže běhat, běhat:-) A co třeba dělat, když za mnou kamarád přijde a rovnou se mi svěří s nějakým problémem?
Tak bych mu určitě zkusila naslouchat a hledala s ním nějaký řešení tý situace. Třeba se i domluvila na tom, jestli to třeba někomu řekneme. Nebo jak to prostě budeme dál řešit. Určitě bych se mu nijak nevysmívala. Prostě bych se ho snažila podpořit. Ať už svojí přítomností, nebo i vlídným slovem.
Takže, planeťáci: naslouchat, podporovat, ale hlavně se nevysmívat.
Pro ČT Déčko Matouš Zah, Planeta Yó.
(Přepsáno z https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315711050-planeta-yo/218553117160001/obsah/597114-planetacka-reportaz-nedus-to-v-sobe.)
Covidové období vystřídalo období možná ještě náročnější - válka na Ukrajině, která má dalekosáhlé dopady i na lidi v naší zemi. Kdekdo se bojí, že válečný konflikt bude trvat dlouho nebo se rozšíří i za hranice Ukrajiny. Ekonomické dopady jsou znát už nyní. Probíhá příchod uprchlíků. Organizují se sbírky peněz i humanitární pomoci. Řada lidí se...
S tím nám může pomoct vědní obor zvaný sociální psychologie. Ta se zabývá člověkem v kontextu sociálních vztahů, resp. tím, jaký na nás mají vliv druzí lidé. Aronson, Wilson, Akert a Sommers sepsali báječnou knihu věnující se tématům, která se dotýkají každého z nás, ať už jde o postoje, předsudky, agresivitu, sociální vnímání a poznávání,...
Asi tak za necelé 2 měsíce se stanu mámou a byť s předstihem, začínám se zamýšlet nad tím, jak se svojí dcerou komunikovat otevřeně. Aktuálně probíhající Vánoce přede mě konkrétně staví otázku, jak s dítětem časem mluvit o Ježíškovi. Lhaní je mi cizí a vím, že ani o Ježíškovi lhát nechci. Zároveň bych ráda vytvářela tu kouzelnou atmosféru, která k...
Dnešním dnem začíná advent - čtyřtýdenní období rozjímání a vylaďování se na vánoční svátky. Ideálně by měl být tento nadcházející čas časem zklidnění a odpočinku. Je ale na každém z nás, jak adventní dobu pojmeme. Někdo bude hlavně uklízet nebo nakupovat dárky pro druhé. Jiní si budou chtít najít čas na sebe a třeba koupí i nějaký dárek sami sobě....
Mimořádná opatření trvají už 4 týdny. Možná je to pro vás teprve krátká doba, nebo se vám to naopak zdá už jako věčnost. Možná jste se ještě nestihli v celé situaci rozkoukat, nebo jste se už ve všech těch změnách naučili nějak fungovat. Řada lidí se rozhodla přizpůsobit, resp. na vzniklou situaci aktivně reagovat a v různé míře změnila...
Celý svět aktuálně žije společným tématem - koronavirovou epidemií. K tomuto tématu už toho bylo napsáno dost a ještě toho dost napsáno bude. Taky bych se k němu ráda vyjádřila.
Nejspíš se také dostáváte do situací, které vám jsou nepříjemné a nevíte, jak je řešit. Hledáte, jak v nich něco změnit, ale po chvíli docházíte ke zjištění, že radši nic měnit nebudete, že to tak nejspíš má být. V dané situaci nacházíte nějaký smysl, a proto v ní zůstáváte. Po čase se však zmíněná nespokojenost ozve znovu a opět...