Nedus to v sobě

08.02.2018

Přepis rozhovoru Matouše Zaha s Martinou Maierovou pro ČT Déčko - Planeta Yó

Matouš: Já bych se chtěl na začátek zeptat. Většinu z nás trápí různé střídání nálad. Někdy jsme smutní, ať už bez příčiny, nebo kvůli něčemu konkrétnímu, jindy zase veselí. Máme se pokoušet vstoupit do nějaký šablony? Řídit se v tomto nějakými pravidly?

Martina: Určitě ne. Můžeme prožívat cokoliv, co zrovna cítíme, to je naprosto v pořádku cítit emoce. Jediný omezení je v tom, jak se chováme navenek. Protože tam určitě nějaká pravidla jsou a ta hranice je tam, že nesmíme nikomu ublížit, ani sobě, nebo neměli bychom nikomu ublížit, ani sobě, nebo něco zničit.

Někdy nám ale může být trapně, když se třeba rozbrečíme před celou třídou, nebo se začneme smát na celé kolo ve vážné situaci. Máš pro nás nějaké tipy, jak takové emoce zvládat?

Já si myslím, že pokud nás něco rozesmutní nebo je nám něčeho líto, takže je naprosto pořádku se rozplakat. Pláč je uvolňující a sám o sobě uklidňuje. Pokud to někomu přijde trapné, tak to už je potom jeho věc.

Co mám dělat, když někoho prostě chci někoho praštit nebo křičet, nadávat?

Někoho praštit určitě není dobrý a žádoucí. Nejlepší je, takovým doporučením je, zkusit si uvědomit, co v tu chvíli cítím a tu svoji emoci pojmenovat. Říct: "Teď jsem naštvanej." Je to vlastně informace pro toho druhýho, že: Pozor, tady mám nějakou svoji hranici. Pokud prostě na to ten druhej nereaguje, tak to klidně můžu zopakovat. A když přesto nepřichází žádný reakce, on v tom pokračuje, v nějakém útoku, tak prostě odejít. To není vůbec žádná zbabělost, ale prostě odvaha bejt sám sebou.

I když teda budeme respektovat, že každý se řídí podle svých pocitů a citů, tak kolikrát mě třeba zamrzí, že kamarád se naštve, nemluví se mnou a je celou dobu takový ponurý, můžu mu nějak pomoct?

Můžu se ho zeptat, jestli něco nepotřebuje. Někdy je samozřejmě pro děti těžký říct, co potřebujou, tak jim můžeme dávat nějaké možnosti: Chceš být sám nebo se mnou? Chceš o tom mluvit nebo ne? Chceš obejmout nebo nechceš? Když nic nepotřebuje tak... Je pro nás důležitý, abychom si to nebrali osobně. Dávat si za to vinu, že on se cítí nějak smutně, to určitě pro nás není nejlepší. Případně se i můžeme obrátit na nějakého dospěláka, kterýmu důvěřujeme. Sdílet s ním jednak ty naše obavy o toho kamaráda a hledat společně třeba nějaký řešení.

Když jsi mluvila o těch dospělých, tak s těmi určitě může být taky nějaká potíž, protože kolikrát nás okřikují ať nebrečíme, ať nejsme smutný, tak jak jim to vysvětlit?

Určitě to není jednoduchý to vysvětlit, protože sami dospěláci někdy svým emocím nerozumí a myslí si, že je dobrý je neprojevovat a že je naopak dobrý je potlačovat. Mě v tomhle napadá, podívat se společně s dospělákama na film "V hlavě", to je animovaný film o tom, že i ty nepříjemné emoce do našeho života patří a je důležitý jim dát prostor.

Podívejte se spolu na animovaný film o emocích "V hlavě", doporučuje Martina Maierová. 

A můžeme se třeba na nějaké takové emoce připravit? Dělat něco pro to, abychom ty emoce lépe vládali?

Určitě. Je totiž prokázáno, že když se věnujeme dlouhodobě a pravidelně nějakému sportu, zvyšujeme si svoji fyzickou zdatnost, tak že jsme potom víc schopni zvládat jakoukoliv zátěž, tím pádem můžeme být odolnější vůči stresu.

Takže běhat, běhat:-) A co třeba dělat, když za mnou kamarád přijde a rovnou se mi svěří s nějakým problémem?

Tak bych mu určitě zkusila naslouchat a hledala s ním nějaký řešení tý situace. Třeba se i domluvila na tom, jestli to třeba někomu řekneme. Nebo jak to prostě budeme dál řešit. Určitě bych se mu nijak nevysmívala. Prostě bych se ho snažila podpořit. Ať už svojí přítomností, nebo i vlídným slovem.

Takže, planeťáci: naslouchat, podporovat, ale hlavně se nevysmívat.

Pro ČT Déčko Matouš Zah, Planeta Yó.

(Přepsáno z https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315711050-planeta-yo/218553117160001/obsah/597114-planetacka-reportaz-nedus-to-v-sobe.)


Další články

Dlouho jsem na svůj blog nic nenapsala. A taky si už delší dobu dávám pauzu od konzultací. Potřebovala jsem to. Dostala jsem se do bodu, kdy jsem ve snaze být druhým nápomocná neviděla nic jiného než svoji bezmoc. Rozhodla jsem se pro změnu a ta díky tomu mohla nastat. Potřebovala jsem získat odstup. V současné době sbírám odvahu...

Přepis rozhovoru Matouše Zaha s Martinou Maierovou pro ČT Déčko - Planeta Yó

Dostala jsem krásnou příležitost promluvit v České televizi stručně o emocích. Moje sdělení mělo být adresováno dětem, ale myslím, že by něco z něj mohlo být užitečné i pro dospěláky. Totiž ona schopnost rozumět svým emocím a umět s nimi žít se až tak neváže na rok našeho narození - mnozí by mohli vyprávět:-) Zkrátka, je to téma...

Čas od času nám ve vztazích nezaškodí promluvit si o vážnějších (či citlivějších, křehčích atp.) tématech. Nejlepší samozřejmě je řešit vše hned "za tepla" a nečekat, až druhému nasčítáme kritické množství "černých puntíků" nebo pomyslných kapek plnících pohár naší trpělivosti. Níže nabízím ke zvážení postup, který nám může pomoci k tomu, aby po...

"Mám pocit, že mi život nějak protéká mezi prsty... Nic nestíhám, ráno vstanu, běžím do práce a najednou je večer... Časopis jsem si nepřečetla snad roky... Kdy už tohle moje hektický období skončí...," řekla hned poté, co se usadila do křesla. Byla celé té hektičnosti plná. Chtěla žít jinak, ale netušila, jak. Nebo možná věděla, jak by její...

Blíží se konec roku a s ním i příležitost vědomě, tj. s konkrétní vizí, vstoupit do roku nového. Dnes se seznámíme s technikou nejčastěji nazývanou jako "visionboard", která nám umožní jednak objevit svou vizi, a jednak nás podpoří v jejím žití. Práci s vizí se nemusíme nutně věnovat na přelomu roku, rovněž je vhodné období kolem narozenin nebo i...

Otázka by spíš měla znít "Proč nerelaxovat?" :-) Asi nemá příliš smysl se rozepisovat o uspěchané době, civilizačních chorobách, stresu, špatné náladě a negativním myšlení. Čím víc se zabýváme problémy, tím větší je naše psychické, a tím i fyzické napětí. Relaxace je vhodná pro každého, kdo cítí potřebu se zastavit, vydechnout si a uvolnit své...