Mít a žít svou vizi

31.12.2016

Blíží se konec roku a s ním i příležitost vědomě, tj. s konkrétní vizí, vstoupit do roku nového. Dnes se seznámíme s technikou nejčastěji nazývanou jako "visionboard", která nám umožní jednak objevit svou vizi, a jednak nás podpoří v jejím žití. Práci s vizí se nemusíme nutně věnovat na přelomu roku, rovněž je vhodné období kolem narozenin nebo i jakýkoliv jiný čas, ve kterém cítíme potřebu zastavení se a změny našeho směřování. Neměli bychom tuto techniku však používat příliš často, vhodný interval je zpravidla jednou za rok.

Fáze první - objevte svou vizi

Existuje řada způsobů, jak se setkat se svou vizí. Nám bude nyní stačit jen poměrně krátké usebrání. Záleží na každém z nás, zda pro tento čas budeme chtít využít domácí prostředí nebo pobyt v přírodě, zda budeme svou vizi hledat v tichu či při poslechu hudby, vsedě či v chůzi. Můžeme vyzkoušet různé možnosti. Klíčové je být u sebe a ve zrelaxovaném stavu v sobě nenásilně hledat odpovědi např. na následující otázky:

Jak vypadá můj vysněný život? Co dělám? S kým se stýkám? Jak vypadají moje vztahy? Kde žiju? S kým žiju? Čím se živím? Co mě baví? Co mě naplňuje? Co mi dává smysl? Čeho chci dosáhnout? Jak pečuji o své tělo? Jak rozvíjím svou osobnost? Jak probíhá můj běžný den? Čím se chci obklopovat? atd.

Nechme do svého vědomí vstupovat obrazy, slova, zvuky, vůně, chutě... zkrátka vše, co se v naší mysli bude vynořovat v reakci na námi položené otázky. Nespěchejme, naopak nechme svou představivost, aby vykreslila vše do nejmenších detailů. Kolik času této činnosti věnovat? Délka této vnitřní práce je čistě individuální. Skončíme, až to budeme potřebovat.

Fáze druhá - poznámky a příprava

Doporučuji si po skončení první fáze zaznamenat odpovědi na naše otázky - alespoň heslovitě. Následně si na základě našich poznámek připravíme obrázky, které pak využijeme na tvorbu samotného visionboardu. Můžeme si je nakreslit, vyhledat na internetu a vytisknout, vystříhat z časopisů atp. Obrázky by měly symbolicky zastupovat obsah našich odpovědí, tj. můžou na nich být fotky lidí, s nimiž se chceme stýkat, obrázky aktivit, kterým se přejeme věnovat, atd. Dále budeme potřebovat čtvrtku - velikost zvolíme dle toho, co na ni vše potřebujeme zachytit. Určitě se nám bude hodit lepidlo, někomu třeba i vodovky či další malířské pomůcky.

Připraveni?

Fáze třetí - konečně tvorba visionboardu

Teď už zbývá jen dle naší chuti a tvořivosti nalepit obrázky na čtvrtku. Podklad můžeme nechat bílý, nebo jej libovolně pomalovat např. vodovkami. Případně můžeme i celý podklad zakrýt nalepenými obrázky. Možností je nekonečno, celé je to jen na každném z nás, jde přece o naši vizi. Uspořádání obrázků rovněž není nijak doporučeno, a tím ani nijak omezeno.

Závěr - žijme svou vizi

Hotový visionboard si umístěme ideálně na viditelné místo tak, abychom s ním mohli být v častém kontaktu. Vhodné je pořídit si jeho fotografii, kterou tak můžeme mít pořád u sebe ve svém telefonu či vytištěnou např. v peněžence. K čemu je dobré mít svůj visionboard na očích? To abychom se ke své vizi mohli stále vracet, připomínat si, co jsme se aktuálně rozhodli považovat za důležité. Pomůže nám to vědomě přetínat kruh neuspokojujícího stereotypu. Snadněji tak odbouráme nevyhovující činnosti a nahradíme je novými návyky. Možná si i konečně uvědomíme, že jsme skutečnými tvůrci svého života a že svůj vysněný život můžeme začít žít právě teď. Nesouhlasíte? Pak je možné, že vám v přijetí této možnosti brání některá omezující přesvědčení, tj. představy o tom, že něco nemůžete, že si nemůžete něco dovolit, že si něco nezasloužíte atp. Co s tím? Můžeme o tom spolu třeba mluvit na terapeutických konzultacích.


Další články

Všechno kolem nás je nejisté, a to je (kromě smrti) naší jedinou jistotou. Jak unášet všudypřítomnou nejistotu? Tak, že si vytvoříme jistotu sami v sobě – pevný bod, kterým jen tak něco neotřese. Můžeme se tak opírat o naši sebejistotu.

Do jaké míry se přijímáš? Tipuju, že to nebude na 100 %. Nejdřív chci říct, že v tom nejsi žádná výjimka – tou je spíš ten, kdo se opravdu na 100 % bere takový, jaký je. A myslím tím v dospělém věku, protože s absolutním sebepřijetím jsme se narodili – jako miminka jsme na sobě nic neodmítali… Naučili jsme se...

Zažíváš čas od času splín? Možní se občas cítíš se smutná, je ti na nic a třeba takovému svému prožívání ani moc nerozumíš. Taková nálada tě trápí a nedovedeš se z ní zatím dostat sama. Proto očekáváš pomoc od ostatních - přemýšlíš, komu napsat, kdo by tě z té nálady mohl vytáhnout… Jenže reakce blízkých ti ne vždy pomůžou, někdy...

Máš ve svém okolí někoho, kdo ti rozumí? Nebo toužíš po pochopení, které ale od tvých blízkých stále nepřichází? Potřebuješ sdílet, jenže kdykoliv se k tomu odhodláš, tak přijde jenom další bolest?

Možná se ti opakovaně stává, že tě čas od času přepadne nějaký splín a nevíš si s ním rady. A tak jsi už někdy nejspíš přemýšlela nad tím, že začít chodit na terapii by mohl být dobrý nápad. Ale pak to celé krachlo na tom, že ti terapie přišla drahá. I to se stává.