"Mám pocit, že mi život nějak protéká mezi prsty... Nic nestíhám, ráno vstanu, běžím do práce a najednou je večer... Časopis jsem si nepřečetla snad roky... Kdy už tohle moje hektický období skončí...," řekla hned poté, co se usadila do křesla. Byla celé té hektičnosti plná. Chtěla žít jinak, ale netušila, jak. Nebo možná věděla, jak by její život měl vypadat, ale jak takového způsobu žití dosáhnout - v tom byla naprosto bez nápadu. V takové situaci zdaleka nebyla sama... Neznáte to také?
Den po dni bez cíle. Nebo s definovaným, ale nedosaženým cílem. Buď děláme něco jiného, nebo neděláme vůbec nic. Typické pro řadu nezaměstnaných či pro některé studenty, kdy nám chybí vnější řád a dostatečná vnitřní motivace. Špatný pocit je nasnadě. Kudy vede cesta k lepšímu prožitku? Třeba tudy.
Klíčem je převzetí zodpovědnosti za vlastní život a vědomě jej směřovat, řídit, žít. Zkrátka držet kormidlo své lodi a pohánět ji vytyčeným směrem. A toto směřování s mírou vyvažovat poklidným houpáním se na vlnách řeky života. Zabrat, když je to potřeba. A odpočívat, protože i to je důležité. Správná míra aktivity a odpočinku nám zajistí životní rovnováhu.
Níže nabízím k vyzkoušení (a ideálně k pravidelnému zařazení do každého dne) několik metod, které prohlubují uvědomování si vlastního vlivu na svůj život, pomáhají nám snáze se chopit kormidla svého života, zaměřovat pozornost na jeho pozitivní aspekty a procítit vděčnost za co nejvíce toho, čeho se nám dostává a co jsme pro sebe učinili.
Najděte si pro sebe ráno klidně i jen 1 minutu času. Je to málo? Nebo moc? Jde o zvyk. A vlastně o nový, pro vás snad také příjemný rituál.
Posadíme se, můžeme si zavřít oči, krátce se zaměříme na svůj dech. Zeptejme se sami sebe: "Jaký chci mít dnes den?", "Co chci dělat?", "Na co se dnes zaměřím?" Svou reálně dosažitelnou odpověď zformulujme do slov (můžeme i v tichosti, v duchu, a nebo si ji třeba i zapsat). Zpočátku si dávejme opravdu menší výzvy, tzn. klaďme na sebe malé nároky. Důležité je brát se vážně a své slovo si dodržet. Vězme, že pokud toho jsme schopni, pak dokážeme v rovině svého chování takřka cokoliv. Co v případě neúspěchu? Hlavně se netrestat. Berme to jako pokus a vyhodnoťme ho: "Co se nám i přesto podařilo? Co chceme příště udělat jinak?" Nezapomeňme se za tento pokus ocenit - za to, že jsme se o stanovení záměru a jeho naplnění alespoň pokusili. Nabyté zkušenosti můžeme využít při našich dalších snahách.
Sama za sebe preferuji pro všechny dále uvedené techniky (2., 3., 4.) čas před usnutím, vleže. Podstatou je projít si zpětně uplynulý den a podívat se na něj z hlediska toho, čeho dobrého jsme měli dostatek, co nám bylo umožněno atp. Zkrátka si pojmenujme ty skutečnosti, za něž stojí říct "děkuji". Opět můžeme zůstat se svými myšlenkami pouze v duchu, nebo si je zapsat (možná jste již slyšeli o "deníku vděčnosti").
Pro mě je projevování vděčnosti spojeno se záležitostmi, o něž jsem se až tak přímo nezasloužila, protože jsou na mě převážně nezávislé. Jsem zde více v pasivní roli, přijímám - všichni můžeme přijímat. Považujme za cenné i to, že jsi tyto věci uvědomujeme. I za to můžeme být vděční.
Tuto techniku aplikujeme jako variantu k projevení vděčnosti za to, na čem máme zřetelně svůj podíl. Tady považuji za nutné pracovat s rovnováhou - vše je o míře. Nedoporučuji tedy např. "workoholikům" oceňovat se za přemíru odškrtnutých úkolů z "to do listu", stejně tak jako "chorobným odkladačům úkolů" pochválit se za relax u seriálů :-)
Tipy, za co se ocenit:
Lidská mysl má v našem historicko-společenském kontextu tendenci zaměřovat se spíšena chyby a na negativa (viz. v našem prostředí například často tradované tvrzení "samochvála smrdí", kterému prostě dodnes nerozumím). Nejde jen o vnímání chyb u nás samotných (přehnaná sebekritika), ale rovněž i u druhých lidí (nadměrné kritizování druhých). Proto stojí za to nejen u sebe, ale právě i u pro nás významných druhých (partner, příbuzní, přátelé...) hledat to, za co si jich vážíme, co na nich máme rádi atd. Zde doporučuji nezůstávat pouze u verbalizace v duchu, ale dle možností ocenění v dohledné době danému člověku sdělit.
Co z výše uvedeného byste chtěli vyzkoušet?
S tím nám může pomoct vědní obor zvaný sociální psychologie. Ta se zabývá člověkem v kontextu sociálních vztahů, resp. tím, jaký na nás mají vliv druzí lidé. Aronson, Wilson, Akert a Sommers sepsali báječnou knihu věnující se tématům, která se dotýkají každého z nás, ať už jde o postoje, předsudky, agresivitu, sociální vnímání a poznávání,...
Asi tak za necelé 2 měsíce se stanu matkou a byť s předstihem, začínám se zamýšlet nad tím, jak se svojí dcerou komunikovat otevřeně. Aktuálně probíhající Vánoce přede mě konkrétně staví otázku, jak s dítětem časem mluvit o Ježíškovi. Lhaní je mi cizí a vím, že ani o Ježíškovi lhát nechci. Zároveň bych ráda vytvářela tu kouzelnou atmosféru, která k...
Dnešním dnem začíná advent - čtyřtýdenní období rozjímání a vylaďování se na vánoční svátky. Ideálně by měl být tento nadcházející čas časem zklidnění a odpočinku. Je ale na každém z nás, jak adventní dobu pojmeme. Někdo bude hlavně uklízet nebo nakupovat dárky pro druhé. Jiní si budou chtít najít čas na sebe a třeba koupí i nějaký dárek sami sobě....
Mimořádná opatření trvají už 4 týdny. Možná je to pro vás teprve krátká doba, nebo se vám to naopak zdá už jako věčnost. Možná jste se ještě nestihli v celé situaci rozkoukat, nebo jste se už ve všech těch změnách naučili nějak fungovat. Řada lidí se rozhodla přizpůsobit, resp. na vzniklou situaci aktivně reagovat a v různé míře změnila...
Celý svět aktuálně žije společným tématem - koronavirovou epidemií. K tomuto tématu už toho bylo napsáno dost a ještě toho dost napsáno bude. Taky bych se k němu ráda vyjádřila.
Nejspíš se také dostáváte do situací, které vám jsou nepříjemné a nevíte, jak je řešit. Hledáte, jak v nich něco změnit, ale po chvíli docházíte ke zjištění, že radši nic měnit nebudete, že to tak nejspíš má být. V dané situaci nacházíte nějaký smysl, a proto v ní zůstáváte. Po čase se však zmíněná nespokojenost ozve znovu a opět...
Dostala jsem krásnou příležitost promluvit v České televizi stručně o emocích. Moje sdělení mělo být adresováno dětem, ale myslím, že by něco z něj mohlo být užitečné i pro dospěláky. Totiž ona schopnost rozumět svým emocím a umět s nimi žít se až tak neváže na rok našeho narození - mnozí by mohli vyprávět:-) Zkrátka, je to téma...
Čas od času nám ve vztazích nezaškodí promluvit si o vážnějších (či citlivějších, křehčích atp.) tématech. Nejlepší samozřejmě je řešit vše hned "za tepla" a nečekat, až druhému nasčítáme kritické množství "černých puntíků" nebo pomyslných kapek plnících pohár naší trpělivosti. Níže nabízím ke zvážení postup, který nám může pomoci k tomu, aby po...