Většinou moc dobře víme, jak bychom chtěli žít a co bychom chtěli dělat. Jenže to prostě z nejrůznějších důvodů neděláme, přestože věříme, že by pro nás byly některé aktivity mnohem prospěšnější, cítili bychom se díky nim mnohem líp a celkově bychom byli mnohem spokojenější.

Kolem nás je spousta návodů, jak zdravě jíst, jaké všechny možné sporty jsou pro nás nejvhodnější, jak hezky bydlet, jak hodně vydělávat, jak si zlepšit vztahy, zkrátka jak opustit to, co nefunguje, a vykročit vstříc novým možnostem. Proč ale málokdy vykročíme?

Často totiž dáme přednost tomu, na co jsme zvyklí, a tedy co je pro nás známé a už svým způsobem pohodlné. Začít dělat něco jinak by pro nás znamenalo opustit svou bezpečnou komfortní zónu a dost možná také čelit strachu z nové činnosti: Zvládnu to? Jak to mám vlastně dělat? Co tomu řeknou ostatní? Co když selžu?

Udělat změnu může být namáhavé, protože to pro nás může znamenat vzdát se určité míry bezpečí a vydat se do neznáma. Výsledkem pak většinou bývá, že si řekneme, že nám to za to nestojí, že to vlastně až tak moc nechceme a že to naše staré známé je vlastně ještě docela dobré a dá se to vydržet