Čas od času nám ve vztazích nezaškodí promluvit si o vážnějších (či citlivějších, křehčích atp.) tématech. Nejlepší samozřejmě je řešit vše hned "za tepla" a nečekat, až druhému nasčítáme kritické množství "černých puntíků" nebo pomyslných kapek plnících pohár naší trpělivosti. Níže nabízím ke zvážení postup, který nám může pomoci k tomu, aby po dialogu nezůstal jeden vítěz a jeden poražený (nebo dokonce dva poražení), nýbrž aby z debaty vzešli dva vítězové.

1. Čeho chci v diskusi docílit?

Ať už vzniklou situaci řešíme ihned, nebo kdykoliv později, je vhodné začít tím, že si pro sebe pojmenujeme cílovou metu plánované diskuse.

Ve své praxi se často setkávám s přáními klientů, aby je někdo jim blízký:

• pochopil
• omluvil se jim
• začal dělat to a to
• přestal dělat to a to
• atp.

Ale jak moc je v našich možnostech takového cíle dosáhnout? Zodpovězme si proto další otázku:

2. Jak moc můžu dosažení stanoveného cíle ovlivnit?

Najděme míru svého vlivu na škále od 0 % do 100 %. Ukazuje se, že naše prvotní záměry zpravidla příliš ve svých rukou nemáme. Co s tím?

3. Zkusme náš cíl předefinovat tak, abychom měli na jeho dosažení větší vliv.

Kroky 2) a 3) provádějme klidně i opakovaně, dokud se v míře svého vlivu nedostaneme co nejblíže ke 100 %.

Tímto se ze svých původních proseb můžeme dostat např. k těmto záměrům, u nichž vědomě opouštíme svůj nárok na to, aby druhý u sebe něco měnil:

• popsat druhému, jak vnímám vzniklou situaci
• požádat druhého o laskavost, o pomoc
• vyjádřit druhému pochopení
• poděkovat druhému za to, čeho si na něm a na jeho konání vážím
• atd.

Možná vám to přijde trochu "přitažené za vlasy", jakoby se totiž úplně vytratila naše prvotní přání. Věřím však, že opak je pravdou. Tím, že na druhého nebudeme tlačit a manipulovat jej tam, kde ho chceme mít, vneseme do našeho vzájemného vztahu díky respektu v komunikaci více svobody.

Na závěr tedy už jen krátké a snad výstižné shrnutí: Neplánujme cíle druhým, ale výhradně sobě! :-)

Další články