Čas od času nám ve vztazích nezaškodí promluvit si o
vážnějších (či citlivějších, křehčích atp.) tématech. Nejlepší samozřejmě je
řešit vše hned "za tepla" a nečekat, až druhému nasčítáme kritické množství
"černých puntíků" nebo pomyslných kapek plnících pohár naší trpělivosti. Níže
nabízím ke zvážení postup, který nám může pomoci k tomu, aby po dialogu
nezůstal jeden vítěz a jeden poražený (nebo dokonce dva poražení), nýbrž aby z debaty
vzešli dva vítězové.
1. Čeho chci v diskusi docílit?
Ať už vzniklou situaci řešíme ihned, nebo kdykoliv později,
je vhodné začít tím, že si pro sebe pojmenujeme cílovou metu plánované diskuse.
Ve své praxi se často setkávám s přáními klientů, aby je
někdo jim blízký:
- pochopil
- omluvil se jim
- začal dělat to a to
- přestal dělat to a to
- atp.
Ale jak moc je v našich možnostech takového cíle
dosáhnout? Zodpovězme si proto další otázku:
2. Jak moc můžu dosažení stanoveného cíle ovlivnit?
Najděme míru svého vlivu na škále od 0 % do 100 %. Ukazuje se, že naše prvotní záměry zpravidla příliš ve svých rukou nemáme. Co s tím?
3. Zkusme náš cíl předefinovat tak, abychom měli na
jeho dosažení větší vliv.
Kroky 2) a 3) provádějme klidně i opakovaně, dokud se
v míře svého vlivu nedostaneme co nejblíže ke 100 %.
Tímto se ze svých původních proseb můžeme dostat např.
k těmto záměrům, u nichž vědomě opouštíme svůj nárok na to, aby druhý u
sebe něco měnil:
- popsat druhému, jak vnímám vzniklou situaci
- požádat druhého o laskavost, o pomoc
- vyjádřit druhému pochopení
- poděkovat druhému za to, čeho si na něm a na
jeho konání vážím
- atd.
Možná vám to přijde trochu "přitažené za vlasy", jakoby se
totiž úplně vytratila naše prvotní přání. Věřím však, že opak je pravdou. Tím,
že na druhého nebudeme tlačit a manipulovat jej tam, kde ho chceme mít, vneseme
do našeho vzájemného vztahu díky respektu v komunikaci více svobody.
Na závěr tedy už jen krátké a snad výstižné shrnutí:
Neplánujme cíle druhým, ale výhradně sobě! :-)