KOMPAS - jak postupovat
Sem vložte podnadpis

Nejprve si stáhněte pracovní listy. Soubor ve formátu PDF si můžete vytisknout. Pokud zvolíte dokument ve WORDu, můžete si jej vyplnit přímo na počítači.

Nyní se můžeme pustit do vyplňování:

1. otázka: Nejprve si pojďme co nejkonkrétněji vydefinovat naši aktuální situaci, kterou se chceme zabývat. Může jít o naše fungování v některém vztahu, v práci, doma, o vztahování se k sobě sama atp. Měla by to být nějaká situace, která nás trápí, nevyhovuje nám a třeba se nám i děje opakovaně. Zkusme být opravdu co nejvíc konkrétní - k tomu nám můžou pomoct níže uvedená tázací zájmena, kterými se můžeme inspirovat.

2. otázka: Následně se sami sebe zeptejme, zda tuto situaci můžeme změnit, zda si myslíme, že změna této situace je v našich silách.

Pokud odpovíme ano, můžeme se začít zabývat tím, jak to uděláme. Považuji za důležité se na to podívat z hlediska vlastní aktivity, tedy z hlediska toho, co konkrétně my pro tu změnu můžeme udělat - a ne někdo jiný. Nejprve provedeme tzv. brainstorming, tedy sepíšeme všechny možné nápady, co bychom mohli dělat, a to bez jakéhokoliv hodnocení, zda jde o nápad dobrý nebo špatný. Dejme si na to dostatek času - tuto fázi je dobré neuspěchat. Až poté, co nás přestanou napadat další možnosti, vybereme ze sepsaných nápadů to, co se nám nejvíc zamlouvá (např. to, co považujeme za nejefektivnější, nebo třeba i za nejsnazší). Poté se můžeme zamyslet nad tím, zda k realizaci tohoto nápadu ještě něco potřebujeme před tím udělat. A hned pak se dostáváme k první akci - zodpovězme si otázku, co můžeme udělat hned teď, i kdyby to byla sebemenší aktivita vedoucí k možné změně. Tuto činnost doporučuji ihned udělat. Pak se k formuláři můžeme vrátit a zapsat si, jaké další kroky provedeme s cílem změnit námi vybranou situaci. Realizace těchto dalších činností už pak může být různě časově náročná a s jejich provedením nám můžou pomoct další nástroje, které se s vámi již brzy chystám sdílet.

Pokud jsme však na otázku, zda danou situaci můžeme změnit, odpověděli ne, tak přistupme rovnou k další otázce (3.), tedy zda tuto situaci můžeme přijmout.

Pokud si odpovíme ano, platí pro nás pokyny uvedené v odstavci výše, který sem proto kopíruji. Nejprve si ještě můžeme odškrtnout to malé políčko, díky čemuž pak rozeznáme, že jsme se k vyplnění toho následujícího pole dostali touto cestou, neboť těch cest k tomuto poli vede víc. Pak se můžeme začít zabývat tím, jak přijetí dané situace provedeme. Považuji za důležité se na to podívat z hlediska vlastní aktivity, tedy z hlediska toho, co konkrétně my pro to přijetí můžeme udělat - a ne někdo jiný. Nejprve provedeme tzv. brainstorming, tedy sepíšeme všechny možné nápady, co bychom mohli dělat, a to bez jakéhokoliv hodnocení, zda jde o nápad dobrý nebo špatný. Dejme si na to dostatek času - tuto fázi je dobré neuspěchat. Až poté, co nás přestanou napadat další možnosti, vybereme ze sepsaných nápadů to, co se nám nejvíc zamlouvá (např. to, co považujeme za nejefektivnější, nebo třeba i za nejsnazší). Poté se můžeme zamyslet nad tím, zda k realizaci tohoto nápadu ještě něco potřebujeme před tím udělat. A hned pak se dostáváme k první akci - zodpovězme si otázku, co můžeme udělat hned teď, i kdyby to byla sebemenší aktivita vedoucí k možnému přijetí. Tuto činnost doporučuji ihned udělat. Pak se k formuláři můžeme vrátit a zapsat si, jaké další kroky provedeme s cílem přijmout námi vybranou situaci. Realizace těchto dalších činností už pak může být různě časově náročná a s jejich provedením nám můžou pomoct další nástroje, které se s vámi již brzy chystám sdílet. Nyní se můžeme posunout k 5. otázce.

Pokud jsme však i na 3. otázku odpověděli ne, pak se opět posuneme o otázku dál (4.). Tentokrát se sami sebe zeptáme, zda teď můžeme přijmout, že je pro nás tato konkrétní situace prostě nepřijatelná.

Pokud nepřijatelnost dané situace můžeme takto přijmout, a tedy na 4. otázku odpovídáme ano, tak postupujme dle stejných pokynů pro stanovení akčních kroků, které sem opět kopíruji. Nejprve si ještě můžeme odškrtnout to malé políčko, díky čemuž pak rozeznáme, že jsme se k vyplnění toho následujícího pole dostali touto cestou, neboť těch cest k tomuto poli vede víc. Pak se můžeme začít zabývat tím, jak přijetí nepřijatelnosti dané situace provedeme. Považuji za důležité se na to podívat z hlediska vlastní aktivity, tedy z hlediska toho, co konkrétně my pro to přijetí můžeme udělat - a ne někdo jiný. Nejprve provedeme tzv. brainstorming, tedy sepíšeme všechny možné nápady, co bychom mohli dělat, a to bez jakéhokoliv hodnocení, zda jde o nápad dobrý nebo špatný. Dejme si na to dostatek času - tuto fázi je dobré neuspěchat. Až poté, co nás přestanou napadat další možnosti, vybereme ze sepsaných nápadů to, co se nám nejvíc zamlouvá (např. to, co považujeme za nejefektivnější, nebo třeba i za nejsnazší). Poté se můžeme zamyslet nad tím, zda k realizaci tohoto nápadu ještě něco potřebujeme před tím udělat. A hned pak se dostáváme k první akci - zodpovězme si otázku, co můžeme udělat hned teď, i kdyby to byla sebemenší aktivita vedoucí k možnému přijetí. Tuto činnost doporučuji ihned udělat. Pak se k formuláři můžeme vrátit a zapsat si, jaké další kroky provedeme s cílem přijmout nepřijatelnost námi vybrané situace. Realizace těchto dalších činností už pak může být různě časově náročná a s jejich provedením nám můžou pomoct další nástroje, které se s vámi již brzy chystám sdílet. Nyní se můžeme posunout k 5. otázce.

Jestliže si přijetí nepřijatelnosti naší situace nedovedeme představit, a tedy jsme na 4. otázku odpověděli ne, posuňme se rovnou k 5. otázce.

5. otázka se nás ptá na to, zda se námi vybrané nevyhovující situaci chceme a budeme i nadále vystavovat.

V případě, že si odpovíme ano, budeme se zabývat otázkami po smyslu takového našeho jednání, jaké zisky nám vystavování se této situaci přináší a také jaké ztráty jsou s tím spojené. Pak si znovu zvážíme (6. otázka), zda to tak chceme nechat, nebo ne.

Pokud jsme na 5. nebo 6. otázku odpověděli zamítavým ne, pustíme se do vyplnění dalšího pole s otázkami, které nás povedou k akci. Protože se jedná o stejné pole, o kterém jsem se tu už několikrát zmiňovala, opět sem nakopíruji postup, jak s ním pracovat: Budeme se teď zabývat tím, jak se můžeme přestat dané situaci vystavovat. Považuji za důležité se na to podívat z hlediska vlastní aktivity, tedy z hlediska toho, co konkrétně my pro tu změnu můžeme udělat - a ne někdo jiný. Nejprve provedeme tzv. brainstorming, tedy sepíšeme všechny možné nápady, co bychom mohli dělat, a to bez jakéhokoliv hodnocení, zda jde o nápad dobrý nebo špatný. Dejme si na to dostatek času - tuto fázi je dobré neuspěchat. Až poté, co nás přestanou napadat další možnosti, vybereme ze sepsaných nápadů to, co se nám nejvíc zamlouvá (např. to, co považujeme za nejefektivnější, nebo třeba i za nejsnazší). Poté se můžeme zamyslet nad tím, zda k realizaci tohoto nápadu ještě něco potřebujeme před tím udělat. A hned pak se dostáváme k první akci - zodpovězme si otázku, co můžeme udělat hned teď, i kdyby to byla sebemenší aktivita vedoucí k možné změně. Tuto činnost doporučuji ihned udělat. Pak se k formuláři můžeme vrátit a zapsat si, jaké další kroky provedeme s cílem změnit námi vybranou situaci. Realizace těchto dalších činností už pak může být různě časově náročná a s jejich provedením nám můžou pomoct další nástroje, které se s vámi již brzy chystám sdílet.

Pokud jsme na 6. otázku odpověděli kladným ano, pak to znamená, že jsme sice v dané situaci nespokojení, ale rozhodli jsme se jí i nadále vystavovat. Buď je to proto, že nevidíme možnosti, jak situaci změnit (zde doporučuji ověřit, zda se nejedná o nějakou situaci z minulosti, která je opravdu neměnitelná a pro níž toto cvičení není příliš vhodné, případně by mohlo být užitečné si danou situaci vydefinovat tak, aby se více vztahovala k současnosti - př. trápí mě, že jsem v minulosti přišla o blízkého člověka -> trápí mě, že mě to teď brzdí v mojí odvaze, nevěřím si, nenavazuji blízké vztahy atp.). Nebo se jedná o situaci, v níž převažují subjektivně vnímané zisky nad ztrátami. Pak pro nás může být výhodné v takové situaci zůstávat, protože se zpravidla před něčím chráníme. Může být pro nás prospěšné porozumět tomu, z čeho máme strach a před čím máme potřebu se takto chránit. Pokud však v dané situaci vnímáme nějakou míru nespokojenosti, která nás pudí si na tuto situaci stěžovat, pak by tato nespokojenost mohla být dříve nebo později impulzem k jakékoliv změně - ať už ke změně té situace, nebo ke změně postoje k ní.


Přeji Vám, ať pro sebe z tohoto pracovního listu získáte požadovaný prospěch.