...už jsem nechtěla roznášet letáky nebo doplňovat zeleninu v supermarketu. Bylo mi dvacet a chtěla jsem si už tehdy najít takovou práci, která mě bude opravdu bavit, naplňovat a bude mít i hlubší smysl. Procházení inzerátů a uvědomování si toho, co jsem chtěla najít, mě tehdy přivedlo k rozhodnutí stát se dobrovolníkem a věnovat svůj čas druhým. Místo přivydělávání si jsem začala docházet do azylových domů pro děti, kterým jsme v týmu dobrovolníků chystali volnočasový program.

Tohle moje rozhodnutí mě natolik pohltilo, že jsem se následně rozhodla vystudovat psychologii. Při studiu jsem se brzy dostala od dobrovolnictví k placené brigádě v pomáhajících profesích a poté i k zaměstnáním v neziskových organizacích poskytujících sociální služby. I během zaměstnání jsem se neustále vzdělávala a procházela jsem nejrůznějšími výcviky a kurzy (zaměřenými na terapeutické dovednosti, krizovou intervenci, práci se skupinou, koučování, poradenství, mediaci, motivační rozhovory atp.). Díky tomu jsem se také dozvídala spoustu informací o sobě a dostávala jsem se do kontaktu s vlastními nevyřešenými tématy. Tu a tam na mě proto vyskočila panická ataka, tu a tam jsem se zhoupla do depresivního propadu... Každopádně vždycky jsem to nějak zvládla překonat a fungovala jsem dál.

Díky postupně se prohlubujícímu sebepoznání se mi také postupem času začala vyjasňovat moje pravá motivace pro studium psychologie a pro pomáhání (mimochodem dnes už se mi při slově "pomáhání" celkem kroutí prsty na nohou). V jednu chvíli jsem si definitivně uvědomila, že jsem vším tím získáváním odborných informací a dovedností chtěla pomoct hlavně sobě... a strašně jsem se téhle své motivace lekla. Rázem jsem už nechtěla být s klienty. Potřebovala jsem ze všeho utéct, schovat se a hlavně s tím něco udělat.

Tehdy jsem odešla z oboru a rozhodla se věnovat sobě. Vyhledala jsem pomoc odborníků a pracovala jsem na tom, abych se sama se sebou cítila líp. Nejvíc mi pomohly 2 věci:

1) Moje chuť se neustále vzdělávat, ať už formou čtení knih nebo účastí na kurzech a seberozvojových skupinách. Neustále mi dává smysl se co nejvíc dozvídat o sobě, o druhých a o tom, jak společně fungujeme.

2) Moje vášeň pro tvorbu vlastních svépomocných technik, díky kterým lépe zvládám svoje negativní myšlenky, nepříjemné emoce, stresové situace atp. Tyto techniky můžu použít téměř kdykoliv, a hlavně nezávisle na přítomnosti druhých lidí nebo odborníků. Uvědomila jsem si, že spoléhat se co nejvíc na sebe je něco, k čemu je dobré směřovat.

Přestože se mi podařilo se zbavit panických atak i svých tendencí unikat do depresivních stavů, nemůžu zdaleka říct, že bych snad měla v osobnostním rozvoji hotovo (kdo taky má, že jo). Některé moje strachy (které zažívám např. při řízení auta nebo když mi příliš záleží na přijetí některými lidmi) pro mě zůstávají doteď výzvou. Jsou však pro mě zároveň hnacím motorem pro hledání cest, jak jim čelit a jak se posouvat dál. Současně vnímám svoji kapacitu v tom podporovat i ostatní. Tentokrát je mi motivací moje chuť to prostě dělat, jednoduše proto, že druhým ráda naslouchám a ráda s nimi jdu kus jejich cesty (dneska už mi nejde primárně o "pomáhání", ale o to, abych dělala konkrétní činnosti, které mi dávají smysl samy o sobě... a pokud tím někomu pomůžu, je to příjemný bonus). Mívám z takové vlastní aktivity dobrý pocit a ten mě těší. A samozřejmě bude fajn, když se tím jednou zase budu živit:-)

A jak to vlastně mám poslední dobou profesně? Nějaký čas jsem se pohybovala mimo obor psychologie a nyní jsem na rodičovské dovolené s dcerou nar. 02/2021. Aktuálně se (po)malými krůčky vracím zpátky ke klientské práci, a to mimo jiné ve své nové facebookové skupině Sama sobě terapeutkou. Tam zdarma sdílím své techniky, jak lze řešit svépomocí svoje:

  • nepříjemné emoce, zejména strachy,
  • negativní myšlenky,
  • potíže s rozhodováním,
  • stresové situace,
  • komunikaci s druhými lidmi i se sebou sama,
  • vztah k sobě sama,
  • nespokojenost se svými návyky chování, atp.

Fb skupina je určena pro ženy, které:

  • se chtějí naučit být samy sobě oporou,
  • jsou odhodlané být aktivní, měnit svoje nefunkční formy jednání a zkoušet jiné, které by třeba fungovat mohly,
  • chtějí být spokojenější samy se sebou,
  • chtějí žít takovým způsobem, který jim bude do života přinášet co nejvíc radosti.

Fb skupina není vhodná pro ty, kteří:

  • nechtějí nic dělat a měnit k lepšímu (příp. chtějí měnit druhé lidi, ale nikoliv svoje konání),
  • chtějí si jen stěžovat - na druhé, na život, na sebe,
  • libují si v roli oběti,
  • chtějí, aby někdo udělal vše za ně (aby za ně někdo rozhodl, převzal za ně zodpovědnost, atp.),
  • chtějí rozebírat ne/funkčnost své medikace.

!!! Ale: Pokud se v něčem z toho poznáváte a zároveň to chcete konečně změnit, pak i vám je fb skupina otevřená a může pro vás být přínosem:-)


Takže jestli "cítíte volání😊", můžete se